Obec Rožmberk nad Vltavou je svými počátky spjata se stejnojmenným hradem, jenž byl ve 13. století rezidencí mocného panského rodu Rožmberků. Touto větví jihočeských Vítkovců bylo městečko konstituováno v právní poddanské město. Bohužel dokumenty o dění ve městě se v období gotickém a renesančním ztratily.

11. května 1653 zachvátil městečko zhoubný požár, při kterém většina domů vyhořela a shořely i všechny městské knihy a staré písemnosti. Je dosti pravděpodobné, že ani dům č. p. 78 nebyl před požárem uchráněn. V květnu roku 1636 byla založena nová trhová kniha, která na způsob urbáře zakládala pro každý dům samostatné folio s rekapitulací vlastnického stavu před i po požáru. Bohužel i v pozdějších dobách vznikaly mezery v zápisech zapříčiněné převody majetku mezi příbuznými.

Roku 1652 vyženil tento dům Antonín Schuech s vdovou Kateřinou, která dům vlastnila se svým předešlým manželem ještě před požárem. Roku 1653 s nimi dům vyměnil Hans Weinwurm. V roce 1664 si Weinwurm dal dobrovolně ocenit majetek a cena samotného domu bez pozemků se udává vysokou částkou 938 zlatých rýnských. Ke konci života Weinwurm zřejmě neměl dostatek finančních prostředků na řádnou péči o dům, který dostal zcela zchátralý. Raději jej na konci roku 1694 prodal panskému úředníkovi Urbanu Neumanovi za pouhých 260 zlatých rýnských. Urban Neuman dům opravil. Z obecního zápisu z přelomu století je vydáno povolení, vést do domu vodu. Následující zápis ze 13. 3. 1705 zaznamenává rozšíření domu o přikoupený pruh pozemku i se stavbami od souseda. Roku 1707 dům i s hospodářstvím, oceněný městskou radou jako celek na 1 600 zlatých, odkázal vdově Sofii, po které za stejných podmínek dědil roku 1721 syn Florián Neuman. Ten však dům prodal roku 1725 i s polními pozemky, zařízením a s dobytkem Šebestiánovi Wolfovi. Prodal jej za 2 000 zlatých. Dům však zaplatil Šebestiánův bratr Bartoloměj z Vídně. Po Bartolomějově smrti dům nakonec získala roku 1754 vdova jako univerzální dědička. Poté byl dům zpět přiřčen Šebestiánovi, který za něj splácel vdově 1 000 zlatých.

Roku 1751 byl již Šebestián Wolf členem městské rady a dům s pekařským oprávněním a se zahradou prodal za 1 800 zlatých svému zeti Janu Hollerovi. V roce 1755 Holler dům prodal i s výměnkem pro Wolfa za stejnou cenu Josefovi Reschovi. Pan Resch ale brzy zemřel a přiženěním dům získal Václav Grinn. Špatným hospodařením s penězi musel také dům prodat. Prodal ho roku 1783 purkmistrovi Františku Sandböckovi za 1 350 zlatých. Podle závěti zdědil dům roku 1797 syn Adalbert, který jej ale hned po smrti otce vyměnil za jiný dům. Dům vyměnil s Janem Hollerem. Podle zápisů je zřejmé, že Holler provedl v domě menší stavební úpravy. Roku 1838 Holler dům beze zmínky prodal za 1 770 zlatých Josefovi a Alžbětě Trösterovým. Ti dům opravili a udělali z něho hospodu „U Zlatého kříže“. Roku 1869 dostal dům mladší syn Josef se snachou Karolínou za 3 000 zlatých.

Po vysídlení německých majitelů zůstal objekt prázdný a nevyužitý. Roku 1951 byl sice zařazen mezi památkově chráněné, ale bez využití a zajištění údržby. Z počátku roku 1956 jsou doklady o snaze využít domu pro potřeby domácí turistiky. Ministerstvo kultury a státní památková správa vyčlenila částku 100 000 Kč na opravu domu. Peníze však nikdy nedorazily a dům chátral dál. V roce 1981 se chystal projekt na rekonstrukci domu pionýrským táborem. Rekonstrukce se bohužel opět neuskutečnila.

V sedmdesátých letech se o rekonstrukci pokusila soukromá osoba z Českých Budějovic. Ta jej chtěla využívat se svou rodinou jako víkendový dům. K opravě a rekonstrukci však nikdy nedošlo.

Dalším a do dnešního dne posledním majitelem je společnost IC Rožmberk nad Vltavou, spol. s r.o. Tato společnost koupila dům v roce 1994. Objekt byl opraven podle dochovaných fotografií a dokumentů z doby, kdy jej vlastnila rodina Trösterových.

Současní majitelé domu č. p. 78 pokračují v tradici rodiny Tröstrerových. Dům slouží jako stylový hotel s restauračním zařízením pod názvem „Hotel Růže“.